Ambrož Mikulka býl chytrý chlap. Zkrátka mu to v téj gebuli pálilo jak málokerému. Napsál Přemkovi Podlahovému už desítky, možná aj stovky dobrých nápadů. Snáď doposaváď eště žádný neuvežřejnili, ale odepsali mu. No a kdo v dědině može řéct, že si dopisuje s moderátorem Podlahů. Napsali mu, ať už ich s tama jeho kravinama furt neotravuje. Ale to je jedno. Kdo z dědiny dostál aspoň takovýto dopis? Nikdo!
Aj ten deň jél s ostatníma chlapama autobusem do práce. Venku mrzlo až prašťalo. Naštěstí v autobuse bylo o pár stupňú víc. Pod nulú! Všeci sa třepali jak sobolí hovna na polární točně ovívané severákem.
„Ambrožu, tobě néni zima? Proč neco nevymyslíš?“ otáčali sa ostatní na svojého kamaráda kerý si ze všeckým věděl rady. Ambroš správně tušíl, že si z něho spíš dobírajú, než by to mysleli vážně. Ale Ambrož sa nedál. Chťél dokázat, že néní žádná trúba s kerú hrávajú po sobotách na vesnických tancovačkách, ale potomek kdysi slavného Ajnštajna! Přemýšlál jak by teda na zimu v autobuse vyzrál. Šofér mohl topit jak chŤél, ale dyž dycky na zastávce otevřél všecky troje dvérca tož teplý luft býl v téj věci, kerá tak ráda a dlúho bývá přitlačená na záchodovéj desce. Dyby sa zas ludé pořádně nabalili hadrama, nevylézli by futrama z autobusa ven. To chtělo originální nápad a Ambrož ho měl. Co zahřaje v zimě víc než podlikačky aj s kožuchem? No přeca hlt dobréj halúzkovéj.
Hneď druhý deň zašél na autobusový dispečínk. Nezdržovál sa administratívú, obešél všecky okénka, kerýma by měl správně projít a zabúchál přímo na dveřa ředitelovi. Měl štěstí. možná to bylo díky téj letošní slabéj úrodě trnek, lebo ředitel měl rád víc sliovicu, než svoje povinosti k pravomocám. V každém případě dál požehnání Ambrožovi aby v autobuse na lince Kulohnátky – Plckovice provédl svůj pokus na ohřítí cestujících v období mrazů. Ředitel dosál za to požehnání patnáctku demižón letošní pálenky.
A už druhý deň to začalo. Dyž cestující po ránu vkročili do autobusa, zdálo sa byt všecko normální. Trošku brblali dyž za jízdenku zaplatili dvojnásobek, ale český národ už je tak zblblý tým věčným zdražováním, že zaplatili. O to věčí byla radost dyž vzadu spatřili Ambroža. stál tam mezi trubkama, kolem samá pára a dým. „Pokročte dál! Každý dostane štamrlku sliovice. Uvidíte jak sa vám rozehřeje krév v žilách. Chlapé si dali hneď. Ženské sa uščuřovali, ale zas dyž to bylo v ceně a zadarmo, tož proč né? Humanisty je třeba uklidnit, že děcka nepili protože ranním autobusem eště nejezdíja. Ambrož býl spokójený. Evidentně bylo všeckým tepléj. A dokonce aj veseléj. Nekeří začali zpívat slovácké pjesničky. Roby vyzvali chlapy k tanci. Chudák řidič měl co dělat, aby udržál autobus, při tom skotačéní dvojic na silnici.
"Ambrožu, a jak to budeš řešit s tým tvojím vynálezem v létě? To už sa nebudeme moset zahřívat.“
„Ná ty nevíš, že sliovica v zimě hřeje a v létě chladí?“ usmívál sa šťastný jak měsíček na hnoju. Dívál sa enom po očku z okna dyby tak nastúpíl ten slavný Přemek Podlaha. ten by teda čubrněl. Podlaha nenastúpíl, ale do autobusu přisedl na jednéj zastávce ředitel autobusovéj dopravy. Tak přeca důvod toho, že Ambrož dostál k pokusu svoléní byla láska ke sliovičce. „Tak jak to de?“ zeptál sa.
„Dosť dobré, dyť to vidíte jak sú všeci ščastní. Většina jich vůbec na svojích zastávkách nezastavuje a připlatili si cestu dál. Ředitél sa spokojeno dívál do,koženéj, šoférovi služební brašny, kerá sa rychlo plnila penězama. "A vám,jak to de?“ optál sa aj šoféra.
„Dobré soudruhu, pardón, pane řediteli. Už tú trasu projížďám po pátéj a eště nigdo nevystúpíl. Akoráď nekeří pasažéři začínajú byt dotěrní, kúšú ně do ucha a chcú abych ich pustíl za volant.
"Tak to né, pánové, v autobuse si dělejte co chcete, ale řidiče nechte na pokoji!“ Nechali. Co jim bylo po šoférovi. Hlavně, dyž im bylo teplo a dobře. Snáď nekerým už začínalo byt špatně a všecky okénka keré idú otvírat sú zaplněné zelenýma obličejama.
Chcete vědět jak celá záležitosť s veselú zahřítú linků dopadla? Dosť špatně. V dobrém rozmaru udělali dvě exkurze v pivovaru a v lihovaru. Následky druhého dňa byly hrozivé. Ředitela autobusovéj dopravy vyhodili. Ostatní si moseli zameškaný deň naddělat a Ambrož Mikulka měl o ostudu navrch