PRASE VILÉM

Tomu praseti říkali Vilém. Prase jako každé jiné. žilo si obyčejným stereotypním životem, pro prase zcela typickým. Ráno vyčkávalo nedočkavě u svého koryta na příděl šrotu. Když se pak nacpalo k prasknutí a schlemstalo až do dna svou superporci, tak se převrátilo na bok a spokojeně chrupalo až do večera. Večer bylo opět koryto vylito dobrým žrádlem, takže mělo prase do rána zase co trávit. Pro někoho by se možná zdál tento způsob života nudný, až marnotratný, ale Vilém byl spokojen. Hospodář častokrát vodíval sousedy do chlíyku a říkával: “Podívejte, jak ten můj čuníček roste. To bude podbradeček, to budou jelítka, tlačenka a jitrničky. A ovárek a uzený špek a klobásky a kdoví co ještě.” Všichni se usmívali, Olizovali a při slivovičce těšili na ten čas zabijaček. Hospodář při tom drbal Viléma za ušima a ten byl z toho štěstím úplně bez sebe. Lísal se k svému pánovi a měl stejně jako on radost z každého přibytého kila. Takže vlastně všechno probíhalo tak, jak mělo, až jednoho dne. To zrovna hospodář něco kutil na dvorku. Aby se mu práce dařila, pustil si k tomu rádio. Líbezné zvuky se nesly až do chlíyku a také prase si vleže vesele pobrukovalo. Hudbu po chvíli vystřídalo mluvené slovo. V besedě na téma “Zdravá výživa a my” vypouštěl do éteru svoje názory uznávaný vědec v oblasti medicíny, dr. Evžen Sojka. Protože mluvil dosti inteligentní řečí á používal často cizí slova, tak mu prase moc nerozumělo. Dost dobře nechápalo, co je to racionální výživa, vegetariánství, cholesterol… “…a hlavně se nepřejídat. Vždyť málokdo si dnes uvědomuje, jak si člověk svojí nesprávnou životosprávou a neustálým přejídáním ničí své zdraví. A nejhorší ze všeho jsou zabijačky!” ukončil tu svoji chytrou besedu odborník Sojka.
A do prasete jako když střelí.
“Och jaké neštěstí…” zavzlykal Vilém. “Můj pán mě má tak moc rád a já se k němu chovám tak špatně. Svojí vlastní iniciativou mu chystám to nejhorší, co vůbec může potrava obsahovat.”
Roztřásl se hrůzou, pak se moc zastyděl. Věděl dobře, že se stane jen to, co on právě udělá.
Od té chvíle začala ve chlévku obrovská změna. Když ráno přicházel hospodář se zpěvem, ověnčený z každé strany dvěma kýbly, tak při pohledu do prasečího stání málem dostal mrtvičku. Vepř pobíhal dokolečka, dělal kotouly, sklapovačky i kliky, až mu podbradek pleskal o zem.
“Však ono se mu hormony zklidní, až mu vleju do koryta ty jeho dobrůtky,” pomyslel si sedlák.
Ale jak se jen mýlil. Vilém díky své pevné vůli ani pohledem nezabloudil tam, kam ho ty zatracené vůně tolik táhly. Aby prokázal hospodáři svou oddanost, tak se místo jídlu znovu začal oddávat atletickým disciplínám. Sedlákovi se začal chmuřit obličej, l on najednou začal tušit, že se něco děje a bleskem odběhl. Vilém byl rád, že i jeho pán se oddává zdravému sportování. Kdyby jen tušil, že hospodář utíkal pro řezníka.