Tomu praseti říkali Vilém. Prase jako každé jiné. žilo si obyčejným
stereotypním životem, pro prase zcela typickým. Ráno vyčkávalo nedočkavě
u svého koryta na příděl šrotu. Když se pak nacpalo k prasknutí a
schlemstalo až do dna svou superporci, tak se převrátilo na bok a spokojeně
chrupalo až do večera. Večer bylo opět koryto vylito dobrým žrádlem,
takže mělo prase do rána zase co trávit. Pro někoho by se možná zdál
tento způsob života nudný, až marnotratný, ale Vilém byl spokojen.
Hospodář častokrát vodíval sousedy do chlíyku a říkával: „Podívejte,
jak ten můj čuníček roste. To bude podbradeček, to budou jelítka,
tlačenka a jitrničky. A ovárek a uzený špek a klobásky a kdoví co
ještě.“ Všichni se usmívali, Olizovali a při slivovičce těšili na ten
čas zabijaček. Hospodář při tom drbal Viléma za ušima a ten byl z toho
štěstím úplně bez sebe. Lísal se k svému pánovi a měl stejně jako on
radost z každého přibytého kila. Takže vlastně všechno probíhalo tak,
jak mělo, až jednoho dne. To zrovna hospodář něco kutil na dvorku. Aby se
mu práce dařila, pustil si k tomu rádio. Líbezné zvuky se nesly až do
chlíyku a také prase si vleže vesele pobrukovalo. Hudbu po chvíli
vystřídalo mluvené slovo. V besedě na téma „Zdravá výživa a my“
vypouštěl do éteru svoje názory uznávaný vědec v oblasti medicíny, dr.
Evžen Sojka. Protože mluvil dosti inteligentní řečí á používal často
cizí slova, tak mu prase moc nerozumělo. Dost dobře nechápalo, co je to
racionální výživa, vegetariánství, cholesterol… „…a hlavně se
nepřejídat. Vždyť málokdo si dnes uvědomuje, jak si člověk svojí
nesprávnou životosprávou a neustálým přejídáním ničí své zdraví.
A nejhorší ze všeho jsou zabijačky!“ ukončil tu svoji chytrou besedu
odborník Sojka.
A do prasete jako když střelí.
„Och jaké neštěstí…“ zavzlykal Vilém. „Můj pán mě má tak moc
rád a já se k němu chovám tak špatně. Svojí vlastní iniciativou mu
chystám to nejhorší, co vůbec může potrava obsahovat.“
Roztřásl se hrůzou, pak se moc zastyděl. Věděl dobře, že se stane jen
to, co on právě udělá.
Od té chvíle začala ve chlévku obrovská změna. Když ráno přicházel
hospodář se zpěvem, ověnčený z každé strany dvěma kýbly, tak při
pohledu do prasečího stání málem dostal mrtvičku. Vepř pobíhal
dokolečka, dělal kotouly, sklapovačky i kliky, až mu podbradek pleskal
o zem.
„Však ono se mu hormony zklidní, až mu vleju do koryta ty jeho
dobrůtky,“ pomyslel si sedlák.
Ale jak se jen mýlil. Vilém díky své pevné vůli ani pohledem nezabloudil
tam, kam ho ty zatracené vůně tolik táhly. Aby prokázal hospodáři svou
oddanost, tak se místo jídlu znovu začal oddávat atletickým disciplínám.
Sedlákovi se začal chmuřit obličej, l on najednou začal tušit, že se
něco děje a bleskem odběhl. Vilém byl rád, že i jeho pán se oddává
zdravému sportování. Kdyby jen tušil, že hospodář utíkal pro
řezníka.