„A nezapomeň si sebú vzít mydlo!“ křičala za mnú stará
výsměšně. Pomyslél sem si neco o pobúchaných babách a vyrazíl sem.
V kosťách sem tušíl obrovský úlovek. Nepamatuju si to přesně, ale
dokonca bych aj řekl, že sa ně o tom zdálo. Asi už z teho opravdu trochu
magořím, jak říká stará. Ale nemože byt nic krásnějšího, než sedět
na břehu potoka a držat v paprčách prut? Leda možná tak eště sedět
v parlamentě a svírat v paprčách nehorázný plat. Svoje místečko sem
našél okamžitě. Krásná zátočinka kde sa voda točila dokola a nabízala
tak ochranu všeckým tým línom, bělicám, candátom a jiným potvorám co
v téj vodě žijú. Rozložíl sem si stoličku, usrkl z pleskačky pálenky,
nahodíl prut a čekál. Pocit, že stará měla pravdu, že stejně chytím
hovno a to její mydlo použiju na umytí ruk dostávalo čím dál víc
reálnější podobu. Taková nuda a eště k temu sa dóm vrátín
s prázdnú. Dyby tu spoň za zádama stál hodinový hotel. Na chvílu bych si
odskočíl a při troše štěstí bych dotáhl dóm aspoň kapavku. Najednú sa
ně zatajíl dech jak při pohledu na vyslečenú robku (nemyslím tým moju
Magdalénu), struna sa napnúla jak gatě při prohlédání erotického
časopisu a ohryzek ně poskakovál stejně tak, jak plováček na hladině.
Sevřél sem do dlaní prut a v tem to začalo. Než sem sa nadál, býl sem
pod vodú. Zmatený sem sa vydrápal na břeh. Udica nigde ale voda sa čeřila
a jasně sem viděl tmavý stín. Nebýl to lín. Nebýl to ani kapr. Bylo to
věčí snáď než autobus. Podle velikél plútvy na hřbetě sem určíl, že
sa jedná o žraloka. Poléla ně hrúza, dyž sem sa tam s tú velikú
bestyjú před chvílú kúpál. Je enom zázrakem, že ně neslupla jak malinu
na posezéní. Ten macek sa vůbec nehýbál. Ležál na dně a občas zahýbál
ocasní plútvú. Tak veliký nemože byt ani žralok. Srovnál sem to
velikostně s autobusem našého fotbalového klubu, ba aj věčí to mohlo
byt.Býl sem pevně rozhodnutý. Tady už opravdu v žádném případě nešlo
o srandu. Otočíl sem sa směrem k domovu, ale neudělál sem ani krok.
Těsně za sebú sem slyšél enom strašné výřéní vody. Teď ně to tú
strašnú tlamú schlamstne a moja stará sa stane vdovú. Naštěstí sem
zahlédl jak si to po břehu potoka mašíruje se svojím rezavým kolem a
brašnú plnú dopisú pošťál Bohuš Chocholka. „Nemeškaj ani chvílu Bobe
a honem utěkaj k telefónu. Děje sa tu cosi strašného!“
Za nejaký čas celá akce dostávala ty správné rozměry. Během chvíle tu
byli policajté, nechyběly ani húkačky hasičů. Nebýl to klam co sem
viděl. Viděli to všeci. Nekeří si tú potvoru aj fotili. Věděl sem už
najisto, že sa vrátím dóm k mojéj staréj jako hrdina. Dám si navařit
slavnostní oběd a nechám sa hýčkat. A dyž novináři nebudú otravní a
neuženú mě jak Lady Dianu, tak jim možná aj nejakú tú informacu pustím.
Nekeří podnikavci využili davu lidí k sebeobohacování. Stolář Alois
Cirkula tu prodávál štokrle, aby sa ludé mohli posadit a nemoseli tú
podívanú prostát. Gdosi tu prodávál vatu. Cukrovú pro děcka, ale aj tú
s křidélkama, co používajú enom robky. Tolik zvědavců tu bylo, že to
snáď nepamatuje ani bitva u Lipan. Řezník Pilina zabíl při této
příležitosti čtyři prasata a hneď měli občané huby lesklé od
mastného. Ale nebyl čas na kochání sa okolím. Šlo o tú příšeru. Její
stín trčál eště furt na dně potoka. Nekeří navrhovali ju vyzvihnút,
jiní sa báli, ať ju nerozdivočíja. Tu ale všecky ty plané řeči a
názory přerušilo hrobové ticho. „Ono sa to pohlóóó!“ ječali
vyděšené babky a nejedny bombarďáky ukryté pod fjerťochama neostali
suché. Vata, tá necukrová přišla vhod. Břehy sa začaly chvět a žabáci
naskákali z kameňú do vody. Na túto chvílu čekál agent z Českéj
pojišťovny a v rychlosti sepsál hromadu pro lidi nevýhodných pojistek.
Z vody vyjél jakýsi hřbet, či plútva, či co za čerta to bylo, a potom
celé tělo. Lesklo sa na slunku jak zpocený nudista. V téjto chvíli ale
nebylo vůbec jasné, lesti ide o zvíže a nebo o neco úplně jiného.
Z téj plútve sa najednú otevřél poklop a z něho vykúkla vyděšená
hlavička v brigadýrce.
„Dobrý den, jsem americký admirál George Cupraisel. Můžete mi prosím
říct kde to jsme? Jeli jsme s naší atomovou ponorkou do Perského zálivu a
kapánek jsme zabloudili.“